PLEXIS - Už mi to kroutí nohy

Když před deseti lety Plexis točili svoje první elpíčko "Půlnoční rebel", producentskou taktovkou ve studiu mával Miloš Dodo Doležal. Na svém pátém albu Plexis tuto spolupráci obnovili a dobře udělali. Dodo sice není na obalu jako producent uveden, jeho vliv (v pozitivním smyslu) na výsledné podobě nahrávky je však jasně zřetelný. Byl to zřejmě v první řadě on, kdo skupinu přesvědčil, aby se soustředila především na co největší přirozenost. A Plexis tu znějí opravdu tak, jak je znáte z koncertů. Divoce a neučesaně, bez nánosu přebytečných studiových 'šminek'. V syrovosti a energetickém potenciálu vždy spočívala jedna z největších deviz party kolem Petra Hoška, na téhle desce překvapujícího poměrně drsným, hlouběji posazeným vokálním výrazem (ale pasuje mu to!). Další devizou nového CD je bezesporu pestrost. Punk rock má řadu podob a Plexis nikoliv vypočítavě, nýbrž velmi šikovně (s cílem vyrazit zuby, které v podobné muzice vždy hrozivě cení, zákeřné obludě zvané Stereotyp) přelétají od ramonesovsky říznutého rock'n'rollu k současnému americkému pojetí žánru, od klasického modelu '77 přes útočný anglický neopunk 80.let až k hardcoru a metalu (druhá polovina skladby Calambre je nehorázně dravá jízda, za niž by se ani The Exploited nemuseli pýřit). Škoda snad jen toho, že bubeník Martin Švec nezapojil do hry o něco častěji dvojšlapku, která dodává soundu ještě větší průraznost. Konečně třetí předností Plexis je i tentokrát nenucený melodický šarm. Zejména chytlavé kousky Pidilidi, Manyžer, Proti zlýmu, Marihuáš či oprášený letitý popěvek Co je moc (na desce figuruje dokonce i legendární, patnáct let starý song Máj!) budou s velikou pravděpodobností fanoušky kapely zařazeny do pomyslného zlatého písňového fondu Plexis. Nemluvě o převzatých kouscích Už mi to kroutí nohy (Somebody put something in my drink - Ramones) a Góóól (Victory - Toy Dolls). A tak základním bolavým místem zůstávají texty. Slepé patrony v podobě naivity a prvoplánovosti, s nimiž se Plexis trefují do nešvarů různého druhu ve skladbách Helmbrechtnice, Skandál nebo Proti zlýmu, jsou už vážně za hranicí únosnosti. Naštěstí album jako takové není obsahově až tak závažné - a vtipně dvojvýznamový Marihuáš se skupině opravdu povedl. Kdyby takových kousků bylo víc....

Petr Korál

071.gif (1118 bytes)