PLEXIS - Punk je holt punk

Punk is punk, zpívala už kdysi legendární formace Visací zámek - a zhruba něco takového před časem blesklo hlavou Petru Hoškovi, vůdčí osobnosti, zpěvákovi a dnes opět i baskytaristovi skupiny Plexis. Skupiny, která patřila mezi průkopníky punk rocku v Čechách (vždyť vznikla už před takřka neuvěřitelnými čtrnácti roky!), ale zkraje devadesátých let jí punková klícka začala byt znatelně těsná a výrazně uhnula ze své 'pravověrné' cesty. V pětadevadesátém se však Hoškovi pomyslně opět rozsvítilo a s novými spoluhráči Dušanem Léblem (kytara, zpěv) a Martinem Švecem (bicí) zamířil znovu do těch vod, ve kterých se vždycky cítil nejpřirozeněji. Jakýmsi završením nové kapitoly historie Plexis a současně odrazovým můstkem do další, teď už snad jasně vyprofilované existence je nové, v pořadí čtvrté album s lapidárním názvem "To".

Petře, když se tak zpětně ohlédneš za tím, co se s kapelou dělo v 90. letech, jsi s vývojem v ní a kolem ní spokojen?

PH: Vezmu-li v úvahu to, kam ten vývoj vedl, to znamená vzhledem k současnosti, jsem spokojený. Myslím si, že bylo důležitý, čím vším si Plexis prošli, abych si uvědomil, jakou cestou se neubírat...

Byly všechny ty personální a hlavně stylové kotrmelce nutné? Stojíš si třeba i dnes za vším, co Plexis natočili a vydali, anebo některé období považuješ za určité šlápnutí vedle?

PH: Ze všeho samozřejmě dneska už úplně nadšený nejsem, ale když si pustím ty dvě desky, který vyšly po "Půlnočním rebelovi" (debut Plexis z roku 1990, po němž se stylové kormidlo skupiny otočilo výrazně jiným směrem), vadí mi tam tak dvě, tři písničky a jinak to je podle mě v pohodě. Personální změny byly nutný, protože já jsem chtěl hrát pořád punk a kluky z tehdejší sestavy to moc nebavilo.

Čili s tím, jak se kapela měnila, jsi vnitřně moc nesouhlasil?

PH: Na druhý a třetí desce jsem jenom textoval a sám jsem nesložil ani jednu písničku. Chtěl jsem znovu začít skládat - a když k tomu došlo, z Plexis je zase punk...

Souvisí s tím nějak i to, že ses po letech zase vrátil k baskytaře?

PH: Zpočátku to byla nutnost, protože Plexis v době, kdy jsem se dal dohromady s Dušanem a Martinem, neměli basáka. Ale na druhou stranu mi už od dob působení v Michael's Uncle hraní na basu trochu scházelo. Je to tak lepší, basa mě zase strašně baví.

Setkáváte se ještě teď s tím, že vám část publika nemůže odpustit onu dočasnou 'zradu' punku?

PH: Dneska už ne.

DL: Třeba když jsme před časem hráli v Praze s Exploited a nastoupili jsme na pódium, pár lidí na nás křičelo nějaký ošklivý věci, ale když jsme začali hrát, už to bylo v pohodě a nakonec řádili jako pominutý.

Je dnešní punkové publikum v něčem hodně jiné než v 80. letech?

PH: Určitě. Koncertů bylo málo, takže na každý šli fanoušci úplně natěšený. Dneska je trh vším absolutně přesycený a lidi mi připadají takový unavenější a míň odvázaný. Třeba na festivalu v Trutnově - kam jsme ale letos nejeli - vždycky ta energie z publika šla, ale jinak na koncertech už většinou není taková, jaká tam v 80. letech bývala. Asi je to i tím, že se z punku vytratil ten duch zakázanýho ovoce.

Neschází ale třeba i tobě osobně? Není to už trochu nuda, když můžeš hrát a zpívat cokoli, co se ti zlíbí?

PH: Schází, samozřejmě...Taky proto třeba chodím na akce typu Global Street Party a podobně.

V čem podle tebe spočívají charakteristické prvky, které vždycky byly a jsou pro Plexis  příznačné - ať už jste hráli jakoukoli muziku?

PH: Ten nejzákladnější prvek je v tom, že tam pořád zpívám já. Vždycky jsme Plexis stavěli na kytarách a na dobrých bubenících, a to snad platilo a platí pro všechny sestavy. A samozřejmě nad tímhle základem je pořád určitý neměnný duch, který ale můžou posoudit asi jenom lidi, co nás dobře znají - hlavně osobně.

Co se vůbec tenkrát po vydání alba "Plexis III" u tebe osobně stalo, že jsi rozpustil tehdejší sestavu a s úplně novými členy se vrátil k punku?

PH: Na to je úplně jednoduchá odpověď - zahráli jsme si v Lucerně před Ramones. To byl takovej kopanec, že jsem si definitivně řek': 'Ty vole, tohle je vono, to musíš dělat!' Ten koncert znamenal obrovský zlom.

Dá se tomu rozumět, i tak, že sis uvědomil, v čem byla největší síla Plexis?

PH: Dá. Zahrát si s Ramones bylo splnění jednoho velkýho snu, stejně jako hraní s Exploited nebo UK Subs. Kdysi by mě ani nenapadlo, že je vůbec uvidím, natož že s nimi budu hrát a pak třeba i kalit, jako tomu bylo s Exploited...

Jak se vytvořilo stávající obsazení? Pokud vím, tak Martin s Dušanem předtím punk nehráli a mají za sebou spíš metalovou minulost...

PH: Ožralej Dušan jednou přišel do Roxy, já byl taky ožralej a domluvili jsme se, že spolu budeme hrát. Dušan přivedl Martina, rychle jsme nazkoušeli pár písniček a hned jsme někam jeli na koncert.

DL: On tam původně měl pořád bubnovat Jarda Stuchlý, jenže v tý době začal znovu hrát Majklův strýček a Jarda to nestíhal. Proto se v Plexis objevil Martin.

Čím vyvrátíte občasné názory, že Plexis začali znovu hrát punk mj. i proto, že tak jako dřív  v případě streetrockového alba "White Killer" také tentokrát sledovali módní trendy a do žebříčků se zrovna v tom čase vyšvihly neopunkové záležitosti typu Green Day a The Offspring?

PH: Green Day jsem poprvé slyšel asi rok a půl po tom, co jsme začali hrát v týhle sestavě, a o existenci The Offspring jsem se dozvěděl ještě později. Na nějaký módní věci seru, na to už jsem moc starej. Kluci trochu ty nový americký party poslouchali, ale já ne. Byl jsem na první pražským koncertě Green Day a nelíbilo se mi to. Přijde mi to všechno jako takový remake Bad Religion, který mám hodně a dlouho rád, ale Green Day a spol. nemusím.

Už víckrát jsem o vás četl, že dnešní Plexis jsou jakýmsi průnikem tradičního anglického punku s tím novodobým americkým - souhlasíte s tím?

PH: Tak to sice podává třeba BMG, naše nová vydavatelská firma, ale myslím si, že to tak není. Vždycky se mi líbil anglicý punk, ten klasický styl '77, a z Ameriky vlastně jen Dead Kennedys, Ramones a už zmínění Bad Religion. S Green Day nebo The Offspring podle mne nemáme nic společnýho.

Možná důraz na chytlavé melodie...

PH: Ale ty měly anglický skupiny taky!

Kde podle vás samotných hledat rozdílnost původní punkové podoby Plexis s tou současnou - sice opět punkovou, ale přece jen trošičku jnak?

PH: Hlavně jsme se malinko naučili hrát...a pak je to jiný v soundu, který je určitě modernější, a v textech. Dřív jsme v nich nic moc neřešili, zatímco teď na ně klademe docela důraz. A celkově mi připadá, že je to pro nás dneska větší sranda.

Máte dnes potřebu v textech proti něčemu revoltovat?

PH: Začíná mě srát česká politická scéna. Nikdy jsme se do politiky nechtěli cpát, byli jsme apolitická kapela, ale teď jsme se do ní trošku navezli, protože cítím určitý averze...

Momentální sestava souboru funguje už dost dlouho, alespoň vzhledem k dřívější situaci. Znamená to, Petře, že jsi konečně trefil na svým způsobem optimální spoluhráče?

PH: Dá se říct, že jo. Bereme hraní jako zábavu, a tak to předtím vždycky nebylo. Jen mi vadí, že nejsmi všichni slávisti :)

071.gif (1118 bytes)